Pozitivní ohlas na náš projekt se roznesl i do dalších škol a byli jsme dotázáni, zdali bychom mohli uspořádat krátkou prezentaci s následnou diskuzí s gymnazisty na Biskupském gymnáziu. Jelikož se vystavovaný materiál musel tak jako tak přesunout ve stejném týdnu z Ostravy do Jablonného v Podještědí, vzali jsme tuto nabídku jako výzvu a hned po poslední zkoušce jsme naskočili s týmem do prvního vlaku z Berlína přes Prahu až do Ostravy. Neměli jsme sice moc času, ale s obrovským nasazením blízkých přátel se nám povedlo vše včas přesunout a uspořádat tzv. Pop-Up výstavu. Spontánnost vyžaduje čerstvé a proveditelné myšlenky, takže se Václav rozhodl trošičku pozměnit pedagogický koncept našeho výstupu. Protentokrát se diskuze konala kompletně v českém jazyce a abychom předešli komplikovaným sociologickým pojmům, upozornili jsme gymnazisty, ať nás klidně v průběhu projevu zastaví, pokud by bylo něco nesrozumitelné. A to se nám taky podařilo.
Hned na začátku naší diskuze jsme se žáků zeptali, co jsou to Sudety, kdo tam dřív převážně žil, ale také zdali už toto téma probírali v hodinách dějepisu. Jelikož je toto téma stále temnou historií Česka, považujeme za důležité klást nejen tyto otázky hned na začátku projevu. Znalosti místních gymnazistů byly velmi rozsáhlé, což nás pozitivně překvapilo. Podle vyprávění studentů byly některé rodiny odsunem zasaženy. Někteří studenti dokonce pocházejí z Hlučínska, které až do roku 1919 patřilo k císařskému Německu a až do dnešních dní se zde uchovává německá kultura.
Náš projekt se zabývá zejména uchováváním kultury paměti, nicméně tentokrát jsme téma naší práce zaktualizovali do dnešního kontextu postupného rozdělování evropských společností. Sudetští Němci sice již zmizeli, a tím i nacionalistické požadavky obou největších menšin tehdejšího Československa. Nicméně i dnes jsme svědky zřetelného nárůstu nacionalismu všude ve světě. Protekcionismus, požadavky na přizpůsobení se tzv. nepřizpůsobivých se stávají každodenní mantrou politických zástupců, kteří pro šíření svých ,,ověřených‘‘ pravd požadují čím dál tím více místa ve veřejném prostoru. Musíme mít na paměti, že nenávist je jako tekutá kapalina, která se přelévá ze strany na stranu a může postihnout kohokoliv. Je jedno, zdali jsou nenáviděni imaginární utečenci v Česku, Romové, bezdomovci, či handicapovaní. Naší povinností jako nastupující mladé generace je vždy bránit pluralismus a vážit si jej jako hodnoty, která není samozřejmostí. Musíme mít na paměti, že jiné světonázory musíme nejen respektovat, ale i naslouchat, kriticky se ptát a zejména věcně diskutovat. Dělící čára mezi pravdou a lží snad nebyla v posledních desetiletích tak mlhavá a nejasná jako tomu je dnes. A právě na to jsme studenty poukazovali. K našemu obrovskému překvapení jsme obdrželi potlesk ve stoje, což jsme opravdu od 15letých vůbec nečekali! Díky!
Rádi bychom touto cestou ještě jednou poděkovali učiteli dějepisu panu Mgr. Pavlu Stuchlému a věříme, že se na podzim tohoto roku bude moct uskutečnit delší výstava k našemu projektu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nach positivem Feedback von Lehrenden wurden wir gefragt, ob eine spontane Podiumsdiskussion zu unserem Projekt mit Schülern auch auf Bischofsgymnasium stattfinden kann. Da der Ausstellungsmaterial sowieso ein paar Tage später nach Deutsch Gabel aus Ostrau umgezogen werden musste, haben wir diese Herausforderung angenommen und direkt nach letzter Klausur in den ersten Zug von Berlin eingestiegen und über Prag nach Ostrau gefahren. Die Zeit war sehr knapp, jedoch mit riesiger Hilfe ein paar Freunde ist uns es doch gelungen eine Pop-Up-Exhibition zu organisieren (Special Thanks an Ivo Polasek!). Spontanität benötigt frische und umsetzbare Ideen, somit ist Václav eingefallen das pädagogische Konzept unseres Vortrags zu bearbeiten. Diesmal hat Václav den Vortrag auf Tschechisch gehalten und um komplizierte soziologische Fachbegriffe zu vermeiden hat er darauf hingewiesen, dass sich die Schüler einfach sofort melden sollen, falls er zu fachlich spricht. Dies ist ihm offensichtlich gut gelungen, da keine Begrifflichkeiten nachgefragt wurden.
Gleich am Anfang der Podiumsdiskussion haben wir die Schüler gefragt, ob sie wissen, was genau der Begriff Sudeten bedeutet, wer hat da überwiegend gelebt und ob sie darüber im Geschichtsunterricht gesprochen haben. Da es sich immer noch um eine dunkle Geschichte Tschechiens handelt, finden wir wichtig, dass genau solche Fragen in der Einleitung gestellt werden müssen. Die Kenntnisse der Schüler zu diesem Thema waren außerordentlich tief. Nach eigenen Erzählungen waren auch einige Familienangehörige von der Vertreibung betroffen. Einige Schüler kommen sogar aus nicht weitem Hultschiner Ländchen, das bis zum 1919 zu kaiserlichen Deutschland gehört hat und deutsche Kultur wird in diesem winzigen Teil der Republik immer noch gepflegt.
In unserem Projekt geht zwar in erster Linie um die Erinnerungskultur, jedoch diesmal haben wir unser Thema zu gegenwärtigen Spaltungen in unseren europäischen Gesellschaften kontextualisiert. Die Sudetendeutschen sind zwar verschwunden und damit auch die nationalistischen Ansprüche der beiden größten Minderheiten der damaligen Tschechoslowakei. Leider sind wir heutzutage wieder Zeugen einen massiven Zuwachs identitäres Nationalismus weltweit. Protektionismus und Anpassungsanforderungen sind Alltagssprache der Politiker, die sich immer mehr Platz in der Öffentlichkeit für sich beanspruchen. Der Hass ist fluid und verändert ständig seine Zielgruppe. Es ist egal, ob es imaginäre Flüchtlinge Tschechiens, Roma, Obdachlosen, oder Behinderten sein sollen. Unsere Pflicht als kommende junge Generation ist immer Pluralismus zu schätzen, andere Meinungen respektieren und obwohl wir uns damit nicht identifizieren können, nicht sofort die andere Meinung ablehnen, sondern zuhören, kritisch betrachten und sachlich diskutieren. Die Trennlinie zwischen Wahrheit und Lüge war noch nie so schwammig wie es heute der Fall ist und genau darauf haben wir die Schüler angewiesen. Dies wurde von den Schülern mit einem Applaus im Stehen gelobt, was wir überhaupt nicht bei 15-Jährigen erwartet haben. Nochmal Danke!
Vielen Dank vor allem an Geschichtslehrer Mgr. Pavel Stuchly und wir hoffen, dass im Herbst eine längere Ausstellung unseres Materials möglich wird.